tyjota.
czechian.
net.

 

 

 

 

Cestovatelský servis

Výšková nemoc

Horolezecké uzly

Brzdění cepínem

Vyproštění z trhlin

Vybavení lékárničky

Vybavení pro nouze

Vázání uzlů:

OSMIČKOVÁ SMYČKA

Základem pro vytvoření této smyčky (obr) je osmičkový uzel. Možnosti využití smyčky jsou rozličné:

1. Nejčastěji se používá k navazování na lano. Uzel nejeví tendenci se rozvazovat, ale je dobréOsma použít pojistku.

 Jak uzel provazovat koncem lana - viz.obrázek.

2. Samozřejmě je možno smyčku vázanou osmičkovým uzlem použít k jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana.

3. Uzel je také možno dělat na krátkém kusu lana za účelem vytvoření smyčky coby jistícího prostředku, tzv. spárové smyčky. Uzel se pak vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží. K tomuto účelu se často používá Vůdcovský uzel (viz. níže v textu), ale stává se, že objem Vůdcovského uzlu je někdy vzhledem k velikosti skalní pukliny malý, a tehdy je možno využít právě osmičkový uzel, který je objemově oproti vůdcovskému trochu větší.

4. Uzel se relativně dobře váže jednou rukou na konci lana, které k člověku visí shora. Toho jde dobře využít pro svazování dvou konců kusu lana či popruhu, který je protažený skalními hodinami. Lezec tak může provázat skalní hodiny jen jednou rukou. Vázání osmy jednou rukou

Osmičkový uzel je řazen mezi velmi bezpečné uzly, běžně se jím navazují sportovní lezci lezoucí v samotném sedacím úvazu. Prameny lana je třeba vést úhledně vedle sebe, a uzel po dovázání dobře utáhnout. Uzel se snadno vizuálně kontroluje díky jeho pravidelnému tvaru, čímž je vhodný pro začátečníky. Ovšem i přes jeho bezpečnost se doporučuje při navazování lana na úvaz dělat na koncovém cancouru pojistný uzlík.

Pokud chceme Osmičkovou smyčku navázat uprostřed na laně, a předpokládáme i její anomální zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu), je lepší vázat ji trochu modifikovanou verzí osmičkového uzlu, a to tzv. "in-line Osmičkou" Osmičková smyčka uprostřed lana . Vázání osmičkové smyčky uprostřed lana

Zde je návod, jak tuto smyčku vázat - viz. níže.

Takto vázaná Osmičková smyčka má při anomálním zatížení lepší parametry, co se nosnosti týče. Ovšem vzniklou smyčku (oko) je dobré zatěžovat jen v jednom optimálním směru - na výše uvedeném obrázku by to bylo dolů. Při opačném, neoptimálním směru zatížení se uzel přesmyká a různě kroutí. Takže do situací, kde nemůžeme zaručit, který konec lana bude při anomálním zatížení horní a dolní, je lepší tento uzel nedělat a spolehnout se spíše na smyčku Motýlek .

 

DVOJITÁ OSMIČKOVÁ SMYČKA

Vázání dvojité osmičkové smyčky

Dvojitým osmičkovým uzlem vytvoříme na laně dvě smyčky, přičemž jedna jde povytahováním pramene lana zvětšovat na úkor  druhé. Praktické využití je v možnosti zbudovat tzv. "Plovoucí kotvení" (viz.obr - vpravo). Toto kotvení zaručuje rovnoměrné rozložení zatěžující síly na všechny jistící body (na obrázku jsou to tři nýty, a tím je k tomu potřeba pět karabin, nejvhodnější k tomuto účelu by byly oválné - tzv."O" karabiny s pojistkami zámků). Takovéto "plovoucí kotvení" je dobré například pro kotvení fixního lana v lámavém terénu, kde je žádoucí snížit zatížení každého jednotlivého jistícího bodu. Nutno však podotknout, že vytvoření "plovoucího kotvení" ubere značnou část lana, takže délka fixního lana se o to zkrátí.

 

DVOJITÁ PROTISMĚRNÁ OSMIČKOVÁ SMYČKA 

Dvojitá protisměrná osmičková smyčka

Velmi dobrý uzel na vytvoření dvojité smyčky, vhodné k navázání lana ke kombinovanému úvazu (sedací a prsní úvaz současně). Uzel nemá tendenci se samovolně rozvazovat, a po silném utažení jde poměrně dobře rozvázat. Uzel sice působí poněkud objemně, protože lano je v uzlu vlastně protaženo třikrát, ale jeho tvar je spíše zploštělý, a tak kupodivu moc při lezení nepřekáží (nutno toto konstatování brát s rezervou, kdo je zvyklý na objemově menší uzle, bude při prvním setkání s tímto uzlem "ohromen", ale jde si na to zvyknout). Jako většina modifikací osmičkového uzlu je i tento dobře vizuálně kontrolovatelný, a tudíž vhodný pro nováčky. Návod na vázání: Na laně se udělá první osmičkový uzel. Konec lana se provlékne sedákem, a zpět se protisměrně provede už udělaným osmičkovým uzlem. (V této chvíli je člověk navázán normální osmičkovou smyčkou k sedáku). Zatím uzel neutahovat. Nyní konec lana, který musí být dostatečně dlouhý, se provlékne prsákem, a vede se zpět do uzlu. Protisměrně se vede podél dvou pramenů již udělaného osmičkového uzlu. Prameny lana v uzlu je dobré srovnat. Nyní se uzel utáhne. Nic se nepokazí, nechá-li se koncový cancour lana delší pro navázání pojistného uzlíku, ale není to vyloženě nutnost. Je téměř nemyslitelné, že by se Dvojitá protisměrná osmičková smyčka celá samovolně rozvázala. Uvázání uzlu sebere poměrně hodně lana. Pro dospělého člověka je k uvázání potřeba cca 2 m lana. O tuto délku se nám tak zkrátí lano potřebné k natažení v terénu.

 

VŮDCOVSKÁ SMYČKA

Vůdcovský uzel

Vůdcovský uzel je nejjednodušší uzel pro vytvoření smyčky. Podobně jako osmičkový uzel  má jím vytvořená smyčka široké možnosti využití:

1.K jakémukoliv ukotvení lana k jistícímu bodu. Například k ukotvení konce fixního lana. Vázání vůdcovské smyčky

2.Provázaná koncem lana - viz.obrázek.  Nejeví tendenci k samovolnému rozvazování, což ale nemusí platit u tuhých lan se špatnou uzlovatelností. Co je však známým problémem vůdcovského uzlu, je jeho schopnost se při silném zatížení při zachycení pádu "pekelně" utáhnout. Jeho rozvázání může být problematické, v terénu (např. v zimě, kdy má člověk zkřehlé prsty rukou) někdy až nemožné.

3.Navázání doprostřed lana. Často se k tomuto účelu používá, i když ne vždy je pro vázání uprostřed lana optimální (viz. např. níže v textu o uzlu Motýlek). Situace, kdy je vázán uprostřed lana dobrý jsou: a) brzdící uzel na laně při postupu po ledovci; b) navázání se na lano pro vícero druholezců na jednom laně.

4.Vytvoření smyčky s uzlem pro zakládání do skalní pukliny (coby jistící prostředek, tzv. spárová smyčka). Uzel se vkládá do skalní pukliny, která se zužuje, čímž v ní založený uzel drží, a ven ze skály trčí oko smyčky, do které se cvaká karabina postupového jištění. Často se používá na pískovcových skalách.

 

DVOJITÁ PROTISMĚRNÁ VŮDCOVSKÁ SMYČKA

Dvojitá protisměrná vůdcovská smyčka

Používá se k navázání na kombinovaný úvaz (sedák + prsák současně). Na sedák se navážeme Vůdcovskou smyčkou, a pokud koncový cancour lana uděláme delší, tak jeho provedením prsákem a opětovným (třetím) provázáním v uzlu vytvoříme právě Dvojitou protisměrnou vůdcovskou smyčku - viz. obrázek. Vzniklý uzel je ale příliš "kulovitě" objemný, a při lezení trochu překáží, zvláště v těsných komínech, nebo při oblézání břich převisů. Zkrátka všude tam, kde se hrudí tiskneme ke skále. Lepší je tedy použít Dvojitou protisměrnou osmičkovou smyčku (viz.výše v textu).

 

DRAČÍ SMYČKA

Vázání dračího uzlu

Rozporuplná smyčka, mající své proti i pro. Používá se k navázání na lano, lze ji použít i kotvení lana k jistícímu bodu. Ale není to zrovna nejbezpečnější. Proč? Dračí smyčka totiž nedrží při obvodovém zatížení (jednoduše řečeno - při roztahování oka smyčky). Dračí uzel tak není vůbec vhodný ke spojování dvou konců lana do okruhu. Několik smrtelných úrazů varuje!! Mimo to je Dračí uzel náchylný k samovolnému rozvázání, zvláště na tuhých lanech se špatnou uzlovatelností. Všem těmto nebezpečímVázání dračího uzlu - jednoruč s rozvázáním lze čelit navázáním pojistného uzlíku koncovým cancourem. Platí zásada, že pokud Dračí smyčku používáme, tak vždy s přidělaným pojistným uzlíkem. Ten se dělá buď jako vnější, anebo jako vnitřní. Vnější se nejčastěji dělá jako obyčejné oko, lepší a bezpečnější variantou je však udělat jej jako Dvojitý rybářský uzel. Vnitřní pojistný uzlík se váže tak, že koncový cancour je zpět veden do uzlu a jím protažen.

Ovšem při zatížení pramene lana, který z uzlu vychází, je Dračí smyčka pevná, a i po silném zatížení jde snadno rozvázat. To je snad jediný výrazný klad této smyčky. Dračí smyčka se snadno váže jednou rukou okolo pasu těla - viz.obrázek. Toho jde využít při nouzovém navázání lana na tělo v nějaké prekérní situaci, kdy se jednou rukou musíme držet skály, a k navázání nám tak už zbývá jen jedna ruka.

 

LODNÍ SMYČKA

Lodní smyčka

Smyčka, která se při zatížení stahuje. Používá se ke kotvení lana. Je možno ji vázat provazováním konce lana, ale také je možno ji navázat uprostřed lana. Právě toto navázání uprostřed lana se provádí nejčastěji. Její předností je, že prameny lana jde posunovat v uzlu, aniž bychom museli uzel úplně rozvázat, stačí jej pouze nepatrně povolit, a můžeme operativně měnit délky pramenů z ní vedoucí. Přitom stále může být uzel zajištěn v karabině. Smyčka se utahuje a drží i při zatížení jen jednoho pramene lana vycházejícího z uzlu. Má ale několik problémů:

1.Pokud by jeden z pramenů byl krátký (viz. obr. situace vpravo), tak pozor, krátký cancour se může snadno vyvléknout ven z uzlu, hrozí tak úplné rozvázání uzlu. Proto se Lodní smyčka nedoporučuje provazovat na konci lana tak, aby vznikl krátký koncový cancour.

2.Naopak navázaná uprostřed lana, kdy oba prameny z ní vedoucí jsou delší, je přijatelně funkční. Nutno však jí úhledně vázat! Chaoticky přes sebe vedené prameny v uzlu můžou způsobit prokluzování lana ve smyčce během tahu za jen jeden pramen.

3.Zvláště na karabinách, které jsou tenké, Lodní smyčka při tahu za jeden pramen občas nevyzpytatelně proklouzne. Proto při činnostech využívajících lodní smyčku na karabině, kdy očekáváme tah jen za jeden pramen, a druhý pramen je přitom zcela odlehčen i od své vlastní váhy, se použití Lodní smyčky vyhýbáme a neděláme ji. Hrozí, že odlehčený pramen uzlem proklouzne. Ovšem při tahu za oba prameny lana drží lodní smyčka na karabinách velmi dobře. Přitom se síla tahu obou pramenů nemusí zdaleka sobě rovnat. Díky tření v uzlu stačí, že za druhý pramen lana je jen nepatrně taženo, a k prokluzu už nedochází. Nejčastější využití Lodní smyčky je při sebejištění jističe na štandu. Také se používá při odsazení pozice horního jističe, který shora jistí druholezce, dál od jistícího bodu stanoviště (např. situace: jistící kruh je na samém vrcholku věže, ale jistič potřebuje kvůli drhnutí lana o skálu být na okraji stěny). Tehdy se jistič sebezajistí za první pramen vedoucí z Lodní smyčky, a na druhý pramen pomocí "Krejčíku" připne jistící pomůcku. Tah tak bude působit na oba prameny a prokluzování Lodní smyčky je tím znemožněno. O odsazení jistícího stanoviště též na stránce Jistící stanoviště.

 

MOTÝLEK

Motýlek

Smyčka Motýlek se váže jen uprostřed lana. Používá se na kotvení lana, kdy předpokládáme zatížení jak za oko smyčky, tak i při anomálním zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu), a nejsme s to určit, kdy které zatížení nastane. Váže se jen uprostřed lana. To tuto smyčku upřednostňuje pro vícenásobné kotvení fixního lana k jistícím bodům (vytváření tzv. lanového zábradlí). K podobnému účelu se často používá obyčejná Vůdcovská smyčka, ale oproti ní má Motýlek lepší parametry. Jednak menší ztrátu nosnosti lana v uzlu, a tím i větší šetrnost k lanu. Uzel se trochu krkolomně váže, a tak je vždy po navázání uzel neuspořádaný a prameny v něm nejsou úhledně vedeny. Po navázání je tak nutno vždy uzel srovnat. Po zatížení jde uzel velmi dobře povolit.

 

PROTISMĚRNÝ OSMIČKOVÝ UZEL

Protisměrný osmičkový uzel

Často používaný spojovací uzel. Hodí se však jen pro spojení konců lana stejného průměru, nebo popruhů stejné šíře. Uzel nejeví žádné tendence k samovolnému rozvazování, snad jedině při extrémně silném a v nevhodném směru vedeném tření o skálu je možné, že by se rozvázal. Po silném zatížení jde relativně dobře rozvázat. Spojení dvou lan se provádí například v situaci, kdy je dlouhá slaňovací trasa slanění, a my potřebujeme delší lano, abychom slanění zvládli na jeden zátah.Uzel je rovněž je dobrý na spojování obou konců krátkého popruhu k sobě, např. když chceme z popruhu vytvořit smyčku. A je přitom bezpečnější, než podobný Skotský uzel. Tím, že je lano či popruh v uzlu vícekrát obtočen, však musíme počítat s větší ztrátou délky v uzlu, než je tomu u jednoduššího Skotského uzlu. Koncové cancoury lana nebo popruhu se musejí dělat dostatečně dlouhé. U lan kulatého průřezu tak min. 10 cm, u popruhů platí zásada, že koncový cancour musí být dlouhý alespoň trojnásobek šířky popruhu. Aby jeho nosnost byla co nejlépe využita, je nutno prameny lana nebo popruhu v něm vést pravidelně a co nejúhledněji.

 
AMBULAČNÍ UZEL

Plochá spojka

Používá se ke spojení dvou kruhových smyček. V této "ploché" podobě způsobuje uzel jen minimální pevnostní ztráty. Mohou se tak spojovat jak smyčky kulatého průřezu, tak i popruhy. Ovšem i samotné smyčky mohou obsahovat své spojovací uzly, v případě popruhů to pochopitelně mohou být i švy. Je třeba spojovací uzel nebo šev umísti tak, aby nebyl v místě kontaktu obou smyček, tedy ve vlastním Ambulančním uzlu! Pozor (!), při zpětném přesmyknutí jednoho pramene může na jedné ze smyček vzniknout Prusík (o něm viz.níže), což způsobí zbytečně velkou ztrátu pevnosti tohoto spojení dvou smyček.

 

JEDNODUCHÁ RYBÁŘSKÁ SPOJKA

Rybářská spojka

Rybářská spojka v jakékoliv své variantě je nejlepší formou pro spojení konců dvou lan nestejného průměru. de uvedená Jednoduchá rybářská spojka je tou nejjednodušší variantou. A právě přílišná jednoduchost může být příčinou problému. Jeden pramen lana je totiž ke druhému připevněn pouze jednoduchým okem, a to je příliš z hlediska bezpečnosti málo. Pokud by koncový cancour lana byl příliš krátký, mohl by se snadno vyvléci. Rovněž při tření uzlu o skálu by mohlo dojít ke snadnému rozvázání. Proto se dává raději přednost Dvojitému rybářskému uzlu, o němž je řeč níže v textu.

 

PRUSÍK

Prusík

V běžné tábornické nebo skautské terminologii se nazývá Liščí smyčka. Jedná se o základní a nejjednodušší prusíkovací uzel. Lze jej vázat jednou rukou. Podle počtu omotání smyčky kolem lana rozeznáváme jednoduchý prusík, dvojitý prusík, trojitý prusík, atd. Tento prusíkovací uzel je symetrický, a tak drží v obou dvou směrech stejně. Nevýhodou tohoto uzlu je, že funguje jen se smyčkami výrazně tenčími, než je lano. Například na laně o průměru 11 mm funguje nejvíce 5 mm prusíkovací smyčka. Tenké smyčky mají menší nosnost, a jsou málo odolné proti destrukci. Při použití tlustších smyček začne uzel prokluzovat. Používat se dají jen kulaté smyčky, u plochých popruhových smyček uzel nefunguje spolehlivě a nelze ho proto pro popruhy doporučit.

 
 PRUSÍK S KARABINOU

Prohasův prusík

Jedná se o asymetrický uzel, proto optimálně drží v jednom směru!!! V opačném neoptimálním směru drží špatně, nebo vůbec. Nejčastěji se používá s vloženou karabinou. Někdy se vyskytuje varianta, kdy se použije kovového kroužku. Pak je ale nutné znát nosnost takovéhoto kroužku! Použije-li se karabina , pak je nejlepší s nosností min. 20 kN, a se šroubovací pojistkou zámku. Perfektně drží i při použití tlustých kulatých smyček (9 mm) a širokých dutých popruhů (25 mm). Uzel nejde posunovat po laně tahem za karabinu, což snižuje pohodlnost použití, ale na druhou stranu se tak musí uzel posunovat celý tahem ruky zespodu, a tak zůstává uzel při posunování po laně utažen. V případě silného zatížení v nečekaném okamžiku tak ihned zabírá. Tento prusík je vhodný na zajištění, předpokládá-li se postup po fixním laně terénem, jenž je ohroženo padajícím kamením, anebo do situací, kdy je jisté zatížení prusíku jen v optimálním směru, a je přitom žádána vysoká nosnost prusíkovací smyčky.

 

POLOVIČNÍ LODNÍ SMYČKA

Poloviční lodní uzel

Používá se jen k jištění (jistící metoda doporučená UIAA), nebo taky v nouzi ke slaňování. Smyčka nedrží (!), pouze třením brzdí posunování lana. Nejlépe funguje na karabině HMS. Snadno se váže jednou rukou. Při jištění se může uzel v karabině překlápět, podle toho, zda dobíráme, nebo popouštíme. Překlopení je doprovázeno menším cuknutím, ale není nijak škodlivé. Posunující lano se nesmí dotýkat pojistné matice na karabině HMS. Mohlo by dojít při nevhodném směru pohybu lana k jejímu uvolnění.

 

ZKRACOVAČKA

Zkracovačka

Používá se pro zkrácení lana, přičemž pevnostní ztráty v uzlu jsou co nejmenší. V horolezectví však nemá tento uzel příliš velké využití, a moc často se nepoužívá. Ve své podstatě je to vlastně taková dvoustranná modifikace Zadrhovacího uzlu. Vznikají jím dvě oka. Pokud lano chceme jen zkrátit, nechávají se tato oka jen volně samotná viset. Zkracovačku je však možno využít i jako kotvící dvojitou smyčku, a to tak, že právě ony dvě oka společně cvakneme do jistícího bodu. Takto vytvořená dvojitá smyčka má dobré parametry nosnosti jak pro zatížení za oko smyčky, tak i při tzv. anomálním zatížení (tj. za oba prameny lana vycházející z uzlu). Ale pro tyto účely je lepší uzel Motýlek (viz.výše v textu), a tak i na tomto poli nemá Zkracovačka nijak časté využití. (Pozor - na obr.č.6 je uzel v neutažené podobě, před zatížení je nutno jej utáhnout!)

 

UZEL GARDA Uzel Garda

Náhrada za kladku s blokantem. Za jeden konec lana lze tahat (na obrázku označeno zelenou šipkou, tzv.tahací lano), přičemž při tahu za druhý konec lana (označeno červeným křížkem, tzv.nosné lano; sem se musí věšet břemeno!) je lano sevřeno mezi karabinami a neposouvá se. Je tak možno vytahovat spíše lehčí břemena, například batoh, který váží 20 až 30 kg. Při vytahování je totiž nutno nosné lano přitahovat jednou rukou, druhou rukou jen dobírat tahací lano. Pro záchranné vytahování člověka (80 kg) není uzel Garda příliš praktický. Tíha člověka je už příliš velká, a tah břemene způsobí trvalé stisknutí karabin k sobě, a pouhá síla jedné ruky zachránce jen s obtížemi stačí k tomu, aby bylo nosné lano přitahováno, což by byla nutná podmínka proto, aby i tahací lano šlo dobírat druhou rukou. Je tu ale možnost doplnit celou soustavu o tzv.karabinový kladkostroj, čímž se výrazně zredukuje tíha břemene a vytahování se usnadní. Karabiny je nejlépe použít oválného tvaru, tzv."O" s pojistkami zámků. Pojistné matice však mohou bránit žádoucímu přitisknutí karabin k sobě, čímž by lano bylo méně sevřeno. Proto je dobré karabiny s pojistkami k sobě nastavit zrcadlově převráceně, aby pojistné matice nebyly naproti sobě. Nakonec je pro lepší stisknutí karabin možno, ale pouze v případě, že vytahujeme něco bezcenného, použít karabiny bez pojistek zámku. Každopádně, ať už použijeme karabiny jakékoliv, obě musejí být stejné. Během vytahování mají karabiny tendenci, zvláště při vytahování těžších břemen, se poměrně dost vzájemně přesmykávat, posunovat se jedna vůči druhé. Je to nepříjemné, a může to způsobit selhání celého systému. Proto je dobré posunovat lano pomale a plynule, vizuálně kontrolovat polohu karabin, a především nepouštět zbrkle tahací lano z rukou.

 

| Home | České hory | Slovenské hory | Rakousko | Švýcarsko | Francie | Itálie |