Brzdění cepínem :
Brzdění cepínem se provádí za účelem zastavení, nebo aspoň zpomalení, pádu na sněhu. Pokud nejsme jištěni lanem, je to jediný způsob, jak zatavit pád na sněhu. Ale i při jištění lanem se brzdění provádí, aby se aspoň zmenšil následný záchytný náraz do lana.
Nejlépe se k brzdění hodí klasický turistický cepín délky cca 70 cm, samozřejmě když takový nemáme, lze brzdit i krátkým cepínem. Na tvrdém firnovém sněhu se brzdí zobákem cepínu, v měkkém sypkém sněhu se brzdí lopatkou. Ovšem pokud je pod měkkou vrstvou sněhu spodní vrstva tvrdého, na který se při brzdění prohrábneme, tak je nutno brzdit zobákem cepínu.
Při pohybu na sněhu mít vždy na rukou nasazené rukavice!!! Sníh dokáže holé ruce rozdrásat do krve.
Po upadnutí na sněhu začneme sklouzávat dolů. Rychlost pádu samozřejmě závisí na sklonu svahu, vlastnostech sněhu, a na našem oblečení a výstroji. Na svahu s tvrdým sněhem (firn) o sklonu víc jak 40° už po pár metrech je rychlost pádu pořádná, téměř se blíží rychlosti volného pádu. Pokud máme hladké oblečení z umělých vláken (šusťákové kalhoty a větrovku), tření mezi oblečením a sněhem bude menší, rychlost pádu bude větší.
Pád dokáže zpomalit, pokud na sobě máme postroj úvazku.
Popruhy úvazu drhnou o sníh poměrně znatelně, ale samy o sobě pád taky nezastaví. I tak je dobré při postup po sněhovém svahu mít na sobě úvaz, na něm i pár karabin či expresek. Jen je nutné, aby smyčky, expresky, apod., jenž na sobě budeme mít zavěšené, byly krátké a nepletly se pod nohy.
Důležité pro efektivní brzdění na sněhu je správné držení cepínu. Cepín se musí držet za hlavici, a tím hrotem, kterým chceme případně brzdit, nastaveným v opačném směru, než je náš pohled. Cepín mít k ruce připojen i poutkem!
Příklad: Jdeme po svahu nahoru, sníh je tvrdý, budeme brzdit zobákem cepínu. Svou zručnou rukou držíme cepín lopatkou dopředu (směrem ke svahu, směrem našeho pohledu vpřed) - viz obrazek.
Správné držení cepínu nám umožňuje jednou rukou stále držet cepín za hlavici (jak před pádem, tak i během pádu), a druhou rukou musíme jen uchopit dole topůrko cepínu. Je to bezkonkurenčně nejrychlejší způsob, jak uchopit oběma rukama cepín za hlavici a i za dolní bodec, a mít při tom námi požadovaný hrot cepínu nastaven k zemi.
Bez stoupacích želez
Pokud na nohách nemáme stoupací železa (mačky), brzdíme při pádu kromě cepínu právě i nohama. Jakmile pocítíme, že jsme ztratili rovnováhu a není šance to vybrat, je ze začátku jedno, jak tělem na svah dopadneme, první je jakkoliv reflexivně se pokusit po dopadu na povrch se zastavit. Prostě jakkoliv, v tuto chvíli (jedná se tak o vteřinu!) nehledět na nějakou předepsanou pózu těla... zkrátka zastavit to! Když to nevyjde a začneme sjíždět po sněhu dolů, je nutno zachovat klid, chladnou hlavu, nepanikařit, a vzít rozum do hrsti.
Pád na čelo
To jsme dopadli docela dobře. Protože nemáme stoupací železa, můžeme svěsit nohy na zem, mírně nohy roztáhnout a špičkami bot rýt do sněhu. Dosud volnou rukou chytit topůrko cepínu za dolní část, cepín si oběma rukama přitáhnout pod tělo, topůrko bude zhruba úhlopříčně pod trupem, hlavici cepínu mít vedle ramena, a nalehnout na cepín. Zobák cepínu tlačit do sněhu, bodec cepínu nazdvihovat nad povrch sněhu.
Pád na záda
Musíme konat rychle. Zůstaneme na zádech, v rukou si připravíme cepín (jednou rukou ho už držíme za hlavici, takže jen druhou rukou uchopit topůrko dole), během toho budeme sjíždět dolů, padat. Jakmile jsme připraveni, švihem celým tělem se přetočíme na břicho - a dál se postupuje jako při pádu na čelo.
Se stoupacími železy
Stoupací železa se nesmí (!!!) dostat do záběru ve sněhu. Jakmile by se stoupací železa zadrhly, tělo by se dostalo do rotace a následovala by salta. To je nejhorší, co nás může potkat. Takže po spadnutí na povrch sněhu nutno nohy nadzvednout. Když jsme na zádech, přitáhnout kolena k břichu, a jakmile provedeme otočení se na břicho a začneme nalehávat na cepín, nohy se musí zvednout ohnutím nohou v kolenou tak, aby stoupací železa byla zvednuta nad povrch sněhu. A vydržet tak až do zastavení, což je trochu proti přirozenému reflexu, člověk instinktivně tíhne k tomu nohama brzdit, ale musí se na to dávat pozor a neudělat to.
Nikdy na brzdění cepínem nerezignujte. Když se pád nepodaří zastavit, tak se aspoň zpomalí, takže pod svahem nenarazíte na překážku takovou silou, jako kdyby jste nebrzdili.